hovadina hovadina2

V pouetch osudu I.

23. dubna 2013 v 12:38 | Stefi |  Příběhy osudu

PŘEDMLUVA

Vždycky jsem se měla dobře. Žila jsem šťastně se svou rodinou, s mámou, tátou, dvěma sourozenci a se psem. Táta měl slušnou práci s dobrým platem, máma si taky nemohla stěžovat.
Měla jsem téměř všechno, co jsem si mohla přát. Jenže já chtěla stále víc. Moje náročné a mnohdy nesplnitelné požadavky se na rodiče sypaly jako lavina



Vůbec jsem si neuvědomovala, jak se mám dobře. Chtěla jsem se mít ještě líp. a to se mibrzy krutě vymstilo.
Jak se říká, neuvědomíš si, o co jsi přišel, dokud to neztratíš. A něo mi napovídá, že právě teď přichází čas na to si všechno uvědomit. Všechno to, co jsem měla a najednou se mi prosívá mezi prsty jako písek, až nezbude nic.
Vůbec nic...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama